*Sny*
*Na tuto stránku postupně vkládám sny, kterých poselství mě provádělo a provádí životem...*

Kapky Světla

16.10.2017

Včera nad raném se mi zdál sen, ve kterém začalo pršet Světlo. 

Stála jsem s pár přáteli na ulici a z čisté oblohy začalo poprchat. Nebyly to kapky vody, ale Světla. Trošku jsem se lekla. Do teď padala z nebe jenom voda a najednou padá Světlo... Mělo tyrkysově-fialovo-neonovou barvu. Jak dopadalo na mou pokožku, jemně pálilo.

Snažili jsme se schovat. Poblíž byla otevřená prázdná garáž. Vběhli jsme do ní. Dalším překvapením bylo, že kapky Světla žádná střecha nezastaví. Kapky Světla dopadaly skrz střechu na podlahu garáže a hlouběji...

Na protilehlém chodníku ležela paní, která sílu kapek Světla neustála. Nebylo možné ji pomoci. Nebylo kam ji odnést, schovat... Světlo prochází vším i hmotou. 

Začalo na nás, Zemi a vše dopadat Světlo, které pročišťuje, projasňuje, prosvětluje; před kterým se není kam "schovat", a které si ustává každý sám za sebe... <3

S Láskou a Radostí *AndRea Ra*

AndRea Ra Hanielská http://andreara.cz

Libovolně šiřte a sdílejte toto sdělení celé i s odkazem na stránky http://andreara.cz *Děkuji*

Obohacují-li vás tyto informace a přejete-li si úsilí vynaložené na jejich předávání finančně ocenit, lze tak učinit na č.ú: 2393563013/0800, IBAN: CZ16 0800 0000 0023 9356 3013, SWIFT:GIBACZPX *Děkuji*

Bohyně

Jaro 2017

Před něčím, někým jsem utíkala. Někdo mě pronásledoval. Utíkala jsem k výtahu. Aby se výtah rozjel, bylo potřeba "něco" vhodit do prohlubiny pod ovládacím panelem. Přede mnou běžela kudrnatá modrooká holčička Bára, která mi řekla, "paní učitelko, musí to být válec". Jak jsem utíkala, tak jsem někomu vytrhla z rukou plechovku s nějakým nápojem.

Těsně před výtahem, byly dveře do restaurace, které se náhle otevřely, a z nich vycházel Hitler s gestapem. Krátce jsme se setkali pohledem a než mu došlo, kdo jsem, skočila jsem do výtahu a vhodila plechovku do prohlubiny. Výtah se rozjel. Nebyl to obyčejný výtah. Vhozením válcovitého předmětu se změnil na multidimenzionální výtah.

Dostala jsem se až do hlubokého podzemí - vědomí, kde byly pod klenbovými stropy velké a prostorné sály. Hned jak jsem vyběhla z výtahu, jsem málem vrazila do jedné známé, archetyp Ženy-Matky, oddané manželky, hospodyně, pečovatelky, prostě ženy plně závislé na svém muži.

V dalším sále byly Bohyně, byly nezávislé, krásné, vznešené, měly dlouhé šaty, čelenky, korunky, žezla a neustále se věnovaly svým obřadům. 

Pospíchala jsem. Byla se mnou ta malá holčička a ještě dvě osoby. Už si nepamatuji, kdo to byl. Musela jsem najít východ z podzemí a nestíhala jsem sdělit těm Bohyním, že to není vše. Nalézt v sobě Bohyni, je jenom součást cesty - procesu. Tušila jsem, kde je Světlo, kde je východ z podzemí, bylo mým úkolem najít ho. 

Vtom jsem sem vzbudila.

Bohyně mají najít cestu a vyjít z podzemí na Světlo. Pokud se tak rozhodnou, cestou potkají muže, který je bude na té cestě doprovázet.

Žena ví, kudy vede cesta ke světlu. Pokud bude mít muž odvahu věřit jí a "proklestí" cestu tím směrem, který mu ukazuje, dostane se ze své temnoty a společně uzří Světlo Lásky.

S Láskou a Radostí *AndRea Ra*

AndRea Ra Hanielská                                                                                                           http://andreara.cz

Libovolně šiřte a sdílejte toto sdělení celé i s odkazem na stránky http://andreara.cz *Děkuji*

Obohacují-li vás tyto informace a přejete-li si úsilí vynaložené na jejich předávání finančně ocenit, lze tak učinit na č.ú: 2393563013/0800, IBAN: CZ16 0800 0000 0023 9356 3013, SWIFT:GIBACZPX *Děkuji*

Ctihodní  občané

19. 1. 2017

Po téměř probděné noci jsem ráno ještě usnula a na má víčka přistál sen.

Byla jsem v nějakém parku, v areálu, vypadalo to jako areál - park před smutečním domem. Procházela jsem se tam s kamarádkou Renatkou, šly jsme do toho domu. Tam to vypadalo jako v aule. Vše bylo bílé, zalité světlem, až to trochu píchalo v očích.

Byli tam lidi, jakoby "maturitní třída" a chtěli si udělat společné foto. S Renatkou jsme byly nahoře a mluvily s pár lidmi. Pak mi Renatka řekla, "pojď, taky tam patříme". Odpověděla jsem, "ne, oni mě tam nechtějí, cítím to". "Ale chtějí, to je jenom v tvé hlavě, že tě nechtějí", řekla ona. Pokračovala jsem v odporu, "nemáme žádný kostým a oni jsou všichni v kostýmech". Renatka se nedala odradit, "jsi celá v bílé, já v černé a stejně si nás všichni pamatují jako anděla a čerta". "Nemám křídla", opět jsem namítla. "Ale máš!" Renatka na to. Podivila jsem se, "Jak to?" Renatka odvětila, "nasadila jsem Ti je zatím, co jsi se s někým bavila o těch svých snech a vizích a nevnímala jsi okolí". "Tak teda dobře, pojďme", kapitulovala jsem. S nejistotou a sevřeným žaludkem jsem následovala Renatku po schodech dolů, k ostatním, abychom byly také na společné fotce. Postavily jsme se úplně na kraj. Najednou paní fotografka přestala cvakat foťákem a výrazně nehybně stála. Věděla jsem, že je to kvůli nám-mě. Snažila jsem se nepozorovaně vytratit bokem, ale mezera mezi kulisami byla velice úzká a já jsem jí díky křídlům, které najednou narostly do obrovských rozměrů, neprošla. Musela jsem projít předem, přede všemi nastoupenými. Když jsem byla uprostřed, najednou oproti nim jakoby ze země vyjela tribuna, na které seděli "ctihodní občané". Stála jsem uprostřed toho koridoru tváří k tribuně. Vše bylo bílé... Postavil se jeden ctihodný občan a vznesl obvinění. Mlčky, bylo pro něj nedůstojné vyslovit to nahlas. Intuitivně jsem to slyšela, "Sedmikráska".

"Co je na tom špatného? Jen jsme se pokusily vytvořit něco krásného z ničeho. A povedlo se nám to, i když má jedna kapsu prázdnou a druhá vysypanou. Byl to krásný prostor nejen pro tvoření, ale i pro sdílení. Byly jsme inspirací. Opět se ptám: Co je na tom špatného?" hájila jsem se.

Neodpověděl, dále mlčel a mlčky mi sdělil další obvinění: "Rozvod". Opět jsem se hájila: "Ani jeden z nás neudělal nic špatného, co by vedlo k rozpadu manželství. Prostě jsme si přestali rozumět. To se stává. Ač jsem nic zlého neudělala," začaly mi téct slzy a postupně jsem zvyšovala hlas, "soudili jste mě a odsoudili podle své malosti, přízemnosti a slabosti ducha! To ne, že vy nepřijímáte, nechcete mě", křičela jsem, "to já nechci vás!" 

Pak jsem odešla po schodech nahoru, ven z té budovy. Renatka šla se mnou a cestou se přidaly i mé dcery. Vše bylo bílé, ozářené, jako když vás světlo oslepuje.

Probudila jsem se a pochopila, proč to tak je. Přes okno mi svítilo Slunce přímo do tváře. Otřela jsem si tvář mokrou od slz a s láskou jsem Slunci poděkovala za milost a léčení, kterých se mi ve snu dostalo. Minulost byla vyléčená a uzavřená. Děkuji drahý *Ra*.

S Láskou a Radostí *AndRea Ra*

AndRea Ra Hanielská                                                                                                        http://andreara.cz

Libovolně šiřte a sdílejte toto sdělení celé i s odkazem na stránky http://andreara.cz *Děkuji*

Obohacují-li vás tyto informace a přejete-li si úsilí vynaložené na jejich předávání finančně ocenit, lze tak učinit na č.ú: 2393563013/0800, IBAN: CZ16 0800 0000 0023 9356 3013, SWIFT:GIBACZPX *Děkuji*

Sen "Mimozemšťan"

1. - 2. listopad 2016

1.-2.11. 2016 se mi zdál sen, ve kterém se muž po našem vzájemném polibku změnil na sivého mimozemšťana. Neměla jsem z něho strach, jen jsem cítila nebezpečí. Začali jsme bezkontaktně bojovat (vysílali jsme energie), bylo to velice vyrovnané, jako kdyby byl stejně silný jako já. Po chvíli jsem si uvědomila, že bojovat nemá smysl a vědomě jsem se propojila se světelným sloupem Světla Lásky s tím, ať se děje vůle Boží... A pak se stalo něco nečekaného. Tato šedá bytost začala velkou rychlostí mizet a pak se nad obzorem otevřelo nebe, bytost tou škvírou proletěla a nebe se opět zacelilo... Poselství tohoto snu je v tom, že při kontaktu se mnou-námi bytostmi Světla Lásky se začíná čím dál tím víc odhalovat podstata bytostí, kterých základ a úmysly nejsou v souladu se Světlem Lásky. A dále, čím déle budeme bojovat, tím více sil nás to bude stát, bez naděje na úspěch. Čím dřív pochopíme a propojíme se celou duší a bytostí se svou podstatou, se svou sílou Světla Lásky, tím dřív dosáhneme toho, co toužíme žít...

S Láskou a Radostí *AndRea Ra*

AndRea Ra Hanielská

Libovolně šiřte a sdílejte toto sdělení celé i s odkazem na stránky http://andreara.cz *Děkuji*

Obohacují-li vás tyto informace a přejete-li si úsilí vynaložené na jejich předávání finančně ocenit, lze tak učinit na č.ú: 2393563013/0800, IBAN: CZ16 0800 0000 0023 9356 3013, SWIFT:GIBACZPX *Děkuji*

Sen "Porody"

18. srpna 2016

*Archanděl Gabriel* z mých karet *13 Archandělů*
*Archanděl Gabriel* z mých karet *13 Archandělů*

Dnes nad ránem se mi zdál sen, ve kterém jsem viděla několik porodů, vždy ve stejné fázi... Kdy miminko opouštělo tělo matky. Matky byly na různých místech a v různých polohách "nepřirozených" pro porod. Například se jedna opírala zády o linku, dítě porodila ve stoje a pak si jej prostě zvedla do náruče a přivinula na prsa. Žádná krev, žádná bolest nebo utrpení, jen únava, žádná pupeční šňůra. Miminko vždy krásné, klidné a čisté, jakoby už umyté. Maminka unavená ale klidná. Byla sama, nebyl tam nikdo, kdo by ji pomáhal. Vše v naprostém klidu, soukromí, důvěře a přirozenosti.

Rodí se, zrodilo se nové, čisté (karmicky nezatížené), nepřipoutané, svobodné (bez pupeční šňůry), na běžných, všedních, důvěrně známých místech (kuchyň) a bez bolesti jen v únavě (což je pro nás nepochopitelné, protože ze zkušenosti "víme", že porod - zrození bolí). V naprostém soukromí - "samotě", v klidu a důvěře, v nás - uvnitř.

Jedna maminka měla na prstech a rukách omotané nějaké popruhy jakoby vrostlé do její kůže, které po porodu sundala, lehce, jako kdyby svlékla rukavici...

Ten, komu se děje, kdo "rodí - porodil" to nové krásné čisté a svobodné je osvobozován - osvobozen očišťován - očištěn tímto procesem do své přirozené krásy, čistoty a svobody přirozeně v plynutí "všedních" dní, na "obyčejných" místech ve svém nejhlubším soukromí beze svědků... ...a bez bolesti jen s únavou (zatím :-) )... * <3 *

S Láskou a Radostí *AndRea Ra*

AndRea Ra Hanielská 

http://andreara.cz

Libovolně šiřte a sdílejte toto sdělení celé i s odkazem na stránky http://andreara.cz *Děkuji*

Obohacují-li vás tyto informace a přejete-li si úsilí vynaložené na jejich předávání finančně ocenit, lze tak učinit na č.ú: 2393563013/0800, IBAN: CZ16 0800 0000 0023 9356 3013, SWIFT:GIBACZPX *Děkuji*

Sen "Teleportace" 

20. - 21. září 2015

Byla jsem ve svém domě v přízemí, v místnosti, která byla jen pro mě a moje dcery. Ve vedlejší místnosti probíhali různé semináře, kurzy zaměřené na osobnostní a duchovní rozvoj a růst. Místnosti rozdělovali dveře a tři schůdky. Z vedlejší místnosti se po schůdkách vystoupalo do mé místnosti, která byla zařízena tak, abych se tam cítila dobře. Byly tam energetické obrázky, mandaly, Archandělské symboly, sošky Andělíčků atd. Vše mělo své místo a plnilo svůj účel přesně na tom místě, na kterém to bylo umístěno. Byla jsem ve své místnosti ve stavu meditace, nohy zkřížené jako jogín, levitovala a vědomě jsem "ukotvovala" Světlo a Lásku na Zemi. Moje práce, světlo a energie byli důležité, aby vedle mohli probíhat v klidu a nepozorovaně kurzy... Mé dcery tehdy ještě malé chodily z místnosti do místnosti a pak jednou nechaly pootevřené dveře. To mě velice rušilo v mé "práci-ukotvování", nemohla jsem se soustředit, slyšela jsem hlasy z vedlejší místnosti a cítila obavy, že se někdo dozví, že jsem ve vedlejší místnosti a dělám to, co dělám... Obavy se naplnily a účastníci těch různých kurzů, seminářů se najednou začali hrnout do mé místnosti, mého prostoru chytali ty různé předměty a pak je kladli na jiné místo, nebo rozbíjeli, nějaká dvojice byla ovládnuta svou sexuální touhou... Naprosto si ti všichni hledající, neprobuzení, naivní až hrubí bez špetky pokory neuvědomovali, co činí... Neuvědomovali si, že svým jednáním narušují můj bezpečný prostor, mou energetickou ochranu a tím i svou ochranu a bezpečný prostor, ve kterém se chtěli věnovat své duši a duchovnímu růstu... Byla jsem v šoku a bylo to vše tak rychlé a já cítila, jak mizí bezpečný prostor a zároveň, že ta "druhá" strana už o mě ví... Podívala jsem se z okna a viděla samé černé těžkooděnce, kteří mě chtěli zabít. Dcerám jsem řekla, kam se mají schovat. Já se schovat nemohla, nebylo kam, byla jsem až moc viditelná... Prosila jsem Archanděly a Světelné bytosti, aby mi pomohli, ale nějak jsem cítila, že to tentokrát už nepůjde tak jako dřív... A najednou v tom naprostém vypětí a stresu, přišla informace: TELEPORTACE. Najednou jsem věděla, jak se teleportovat. Do vnitřní navigace jsem zadala "Bezpečné místo" a teleportovala jsem se tam. Nepamatuji si, kde jsem byla, jak to tam vypadalo a jak dlouho jsem tam byla. Pak jsem si na tom Bezpečném místě uvědomila, že se musím vrátit pro dcery. Teleportovala jsem se na místo "Tam, kde jsou mé dcery".

Ocitla jsem se jakoby ve vstupu do velkého sálu kina nebo amfiteátru s obrovským promítacím plátnem, na které civěla spousta lidí, celé davy něčím omámených lidí s naprostou absencí své vlastní vůle. Hned na kraji uličky seděly mé dcery. Byly už starší. Tiše, abych na sebe neupozornila, jsem na ně zavolala jejich jmény a ony se ke mně otočily. Jejich oči byly poloprázdné, polonepřítomné, byly jako loutky. Potichu jsem jim řekla: "holky, prosím, pojďte za mnou, nebojte se a prosím věřte mi." Hned šly se mnou a bez odporu, což jsem vnímala velice pozitivně a těšilo mě, že mi "pomáhají" tím, že nekladou žádný odpor. Neměla jsem moc energie. Hledala jsem místo, ze kterého bychom se mohly v klidu teleportovat. Najednou se přede mnou objevila červenobílá páska, kterou byl označený trojúhelníkovitý prostor cca 2x1m. Jako když se budou provádět, nebo byly provedené výkopové práce. Tři zrezivělé tyčky a na tom omotaná červenobílá páska říkající "Pozor! Nevstupovat! Nebezpečí úrazu! Tak tento prostor se mi zdál naprosto bezpečný k našemu klidnému teleportu. :-) Všechny tři jsme se uvnitř tohoto prostoru chytly za ruce a já do vnitřní navigace zadala "Domů" a teleportovaly jsme se. Otevřela jsem oči a zjistila, že jsme na tom samém místě, že jsme se nikam nepřesunuly, zůstaly jsme tady... Rychle jsem se rozhlídla kolem a uviděla, že jsou z mé levé strany (severozápad), pár kroků od nás, otevřeny velké dveře, které jsem tam předtím nevnímala. Ze dveří se rozlévalo do prostoru krásné teplé jasné světlo. Zdi, které jsem zahlídla, byly od shora až dolů pokryty regály s knížkami. Rozběhly jsme se tam. Vnímala jsem, že tam budeme v bezpečí. Ještě jsem si uvědomila, že musím zahodit mobil, aby mě nemohl nikdo kontaktovat a najít. Zahodila jsem ho a pak se vzbudila... :-)

Přišlo mi to jako dveře do nějaké knihovny. K tomu mi přišla informace, že jsou v těch regálech s knížkami zkušenosti a moudrost našich předků... 

S Láskou a Radostí *AndRea Ra*

AndRea Ra Hanielská
http://andreara.cz

Libovolně šiřte a sdílejte toto sdělení celé i se jménem autora a odkazem na stránky http://andreara.cz *Děkuji*

Obohacují-li vás tyto informace a přejete-li si úsilí vynaložené na jejich předávání finančně ocenit, lze tak učinit na č.ú: 2393563013/0800, IBAN: CZ16 0800 0000 0023 9356 3013, SWIFT:GIBACZPX *Děkuji*